Chovejme se k Prostějovu tak, jako bychom jej nezdědili po našich předcích, ale vypůjčili od svých dětí
V dnešní době máme spoustu možností jak lidem ve městech usnadnit či zpříjemnit život a při zajištění pracovních příležitostí je dále rozvíjet. Když nakoukneme do historie našeho města, vidíme jej jako vzkvétající osadu s právem výročního trhu, které i přes nepřízeň osudu během husitských válek či třicetileté války nám zachovalo spoustu krásných architektonických skvostů. Slyšíme značky jako Wikov – Wichterle, Kovářík, Rolný, Nehera, Oděvní průmysl, kdy se v průběhu 19. století Prostějov přeměňoval na jedno z největších a nejvýznamnějších měst na Moravě. Když ale znovu otevřeme oči, stojíme teď před II. změnou územního plánu města Prostějova, kde nejdiskutovanější změnou je úprava plochy podle přání firmy Manthellan, která nám slibuje v těsné blízkosti našeho historického centra a zároveň pár desítek metrů od stávající Zlaté Brány postavit obří obchodní centrum, přičemž nějak opomene ve svém projektu zachovat kulturní sál. Tento projekt však ekonomickou udržitelnost nikdy nesliboval a byl označen odbornou firmou jako vysoce rizikový. Smlouva Manthellanu s městem, která byla v uplynulých letech neustále znevýhodňována pro naše město dalšími dodatky, byla nedávným rozhodnutím okresního soudu označena jako neplatná v celém rozsahu. Bylo řečeno, že není ani v zájmu jeho občanů. Zcela nepochopitelně se město proti tomuto, pro ni osvobozujícímu rozsudku odvolalo, ruku v ruce s Manthellanem, ke krajskému soudu. Proč? Qui bono? Komu ku prospěchu? Máme teď tedy mezidobí, než rozhodne krajský soud. Město však tryskem spěchá prosadit do územního plánu požadavky Manthellanu i přes nesouhlasné postoje zúčastněných odborných autorit i přes sdělení soudu, že smlouva není v zájmu jeho občanů. Ptám se, proč? Kdo je město? Proč nám bude na ploše kdysi židovských uliček bagrováno do hloubky 10 metrů a vyvezeno přes 25 tisíc nákladních aut zeminy, které projedou našimi ulicemi a znečistí už tak nedýchatelné ovzduší. Je to proto, že kšeft s pozemky je cenný artikl? Ve Smlouvě jsou pozemky k odprodeji Manthellanu slíbeny za třetinovou cenu. Společenský dům padne, ale postaví se nový? Kde naše děti budou mít maturitní plesy, kde budou taneční, kde budou vyprodané koncerty? Kostel Povýšení svatého Kříže v sousedství, kde dříve stála obranná tvrz s kostelíkem svatého Kříže prošel mnoha pohromami, od husitských válek, přes válku třicetiletou až po kompletní vyhoření. Teď ho s tímto projektem při rozsáhlém bagrování této lokality čeká nestabilita v podobě problémové tlakové betonové injektáže, která navždy a nevratně pohřbí historii podloží kostela a jeho blízkého okolí a to nemluvě problémech s rozkolísanou hladinou podzemní vody, na což poukazuje nejeden odborný posudek, který město vytrvale ignoruje. Bude spodní voda k rozhodnutí našich radních shovívavá? Dovolím si parafrázovat slova slavného prostějovského rodáka pana dr. Jaroslava Mathona, který Prostějov popsal jako “Velkou hanáckou vesnici. Z jara bledě zelenou, vlnící se v létě zlatem bohatých klasů, na podzim se halící v tmavohnědý šat zoraných polí, po kterých se válejí husté mlhy, a v zimě se stkvící stříbrem sněhového povlaku. Město samo rozloženo jest jako pavouk dlouhými předměstskými ulicemi v zeleni rozsáhlých zahrad a stromů. Pouze staré město, toto historické jádro moderního Prostějova, jich postrádá. Z jeho středu vystupuje obří prázdná krabice, hlásajíce vzkaz z minulosti a naděje v budoucnosti, že na radnici města Prostějova budou rozhodovat takoví lidé, pro které je práce ve prospěch jeho obyvatel ctí…. V minulém století byl Prostějov pro svou orientaci na textilní průmysl označován jako “město módy” snad se v budoucnu nestane “městem duchů”. Přála bych si, aby se na náměstí vrátil život, aby drobné obchody prosperovaly a obří řetězce jim nebraly zákazníky. Naše město nepochybně potřebuje investory, ale je na nás, abychom si vybrali dobře. A to nejen kvůli nám, ale kvůli našim dětem.