Proč v Prostějově platíme tak moc za vodu?
Jedna z věcí, které mě hodně trápí u nás v Prostějově, a má dopad do každodenního života všech Prostějovanů i lidí z okolních obcí, jsou vysoké ceny za vodu. Proč to tak je? Důvodem je privatizace naší vodárenské infrastruktury. Město Prostějov je většinovým akcionářem společnosti Vodovody a kanalizace Prostějov. V roce 2006 valná hromada vodovodů a kanalizací schválila pronájem vodárenské infrastruktury společnosti, kterou ovládá francouzský koncern Veolia. V představenstvu prostějovských vodovodů tehdy seděl třeba Jaroslav Faltýnek. Platnost valné hromady, která nevýhodné smlouvy s Veolií schválila, už od roku 2006 řeší soudy. Ponechám teď stranou zamyšlení nad kvalitou a efektivitou justice v této věci, když kauza je po letech opět na prvním stupni. Je ale zjevné, že akcionáři nedostali od představenstva úplné a pravdivé informace, což ostatně i jednou potvrdil soud (podrobnosti třeba zde https://zpravy.tiscali.cz/velky-vodarensky-tunel-v-hlavni-roli-s-pravou-rukou-babise-305397). A jaké jsou důsledky? ➡ Voda je drahá. Zdražování vody na Prostějovsku dlouhodobě překračuje inflaci. ➡ Město nemá nad prodejem a cenou vody kontrolu. Situace s plynem nám ukázala, jak rizikové je, když stát nemá ceny pod kontrolou a nejsme energeticky soběstační. Voda je přitom pro přežití zásadní. ➡ Soukromá společnost (Veolia) nemá důvod se při stanovování cen ohlížet na zájmy odběratelů, zákazníků. Přirozeně ji zajímá jen vlastní zisk. Proto má být voda pod kontrolou veřejného sektoru. ➡ Výnos z prodeje vody odchází jako zisk do zahraničí místo aby se investoval do opravy vodovodní infrastruktury. ➡ Trubky jsou ve špatném stavu a na jejich opravu nejde čerpat dotace z Evropské unie, protože ty nejsou poskytovány v situaci, kdy infrastrukturu spravuje soukromá společnost. Je skvělé, že to někomu není jedno a trpělivě tento problém mapuje. Děkuji moc Radku Novotnému z iniciativy Pravda o vodě za to, že se mnou tento problém probral a že se tématu tak dlouho věnuje. Mezitím prostějovští radniční politici v čele s primátorem Františkem Jurou (ANO) u soudu hájí platnost protiprávně schválených smluv s Veolií místo aby hájili zájmy občanů. Je možné, že zisky z tohoto kontraktu neskončily jen ve Francii…
Daně se budou muset zvýšit. Otázkou je které a komu
Každý, kdo se trochu zajímá o veřejné finance vidí, že deficity státního rozpočtu v posledních letech nejsou udržitelné. Nejde přitom o to, že by každý dluh byl automaticky špatný, a že by rozpočet musel být vyrovnaný za každou cenu. Zadlužení za účelem investic je smysluplné. Problém ale je, že zadlužování státního rozpočtu v posledních letech přesáhlo únosné meze. Každoroční deficit státního rozpočtu také znamená, že platíme obrovské miliardy na úrocích. Zadlužování v současnosti znamená budoucí výdaje našich dětí, ale taky nižší důchody pro dnešní pracující. Situací se zabýváme jak v hnutí STAN, v programové radě Ekonomika a daně, tak v rámci vládnoucí koalice. Založili jsme pracovní skupiny, kde řešíme, jaké přijmout změny jak na straně příjmů rozpočtu, tak na straně výdajů. Vycházíme přitom z expertního stanoviska Národní ekonomické rady vlády (NERV), která formulovala jasná a konkrétní doporučení k řešení strukturálního deficitu. Ne se všemi jejich návrhy ale souhlasíme. Například, jsme kategoricky proti zavádění školného na vysokých školách. V hnutí STAN věříme, že vzdělání má být pokud možno dostupné pro všechny bez ohledu na jejich majetkový původ. Školné by dál prohloubilo sociální nerovnosti, které už teď ve vzdělávacím systému jsou, a které je třeba spíše odstraňovat. S koaličními partnery se shodujeme v tom, že chceme rušit nesystémové a hloupé daňové výjimky, které v našem právním řádu jsou. Například u daně z přidané hodnoty chceme provést revizi zboží a služeb, které jsou ve snížených sazbách. Nedává žádný smysl, aby v nejnižší desetiprocentní sazbě byly opravy jízdních kol, návštěvy lázní a saun nebo kadeřnické služby. Zásadní změny plánujeme u spotřební daně. Je nepřijatelné, aby se neplatila spotřební daň z elektronických cigaret nebo z nikotinových sáčků, které jsou v současnosti oblíbené dokonce i u nezletilých. Kromě toho chceme spotřební daní zatížit výrobky s obsahem THC. Je namístě také zrušit daňové osvobození vína. Současně ale chci revizi fungování tzv. Vinařského fondu, jehož účelem by měla být podpora českých a moravských vinařů. V koalici diskutujeme o zrušení státního příspěvku stavebního spoření. Jedná se sice o nástroj, který řada lidí využívá, ale který je těžko obhajitelný: spoření není účelově vázané na pořízení bydlení, nejedná se tedy o žádnou cílenou podporu. Naopak fakticky jde o přerozdělování od chudých k “bohatým”, ne k těm, kteří to opravdu potřebují. Jde o transfer státních prostředků, který není nijak rozumně odůvodněn, kromě toho, že tento příspěvek funguje dlouho a pomáhá stavebním spořitelnám. Bude potřeba jednat i o nastavení daně z příjmů a daně z nemovitých věcí, kterou máme nejnižší široko daleko. Tady je ale na konkrétní plány zatím příliš brzy. Otázka není, zda daně zvyšovat. Otázka je které a o kolik, aby daně v České republice byly nastaveny spravedlivě. Budeme usilovat o to, aby zvýšení daní zatížilo běžné poplatníky co možná nejméně, a aby předmětem daně bylo zboží, které je potenciálně škodlivé, ať jde o alkohol nebo o nikotinové produkty. Ing. Hana Naiclerová, MBA poslankyně, členka rozpočtového výboru
Windfall tax zdaní korporace a umožní státu pomáhat lidem
Když začínal rok 2022, málokdo z nás si dovedl představit, co vše se letos může stát. Ruská útočná válka proti Ukrajině připravila tisíce lidí o životy, Ukrajince o domov. Nenávratně ale zasáhla celý svět a s hospodářskými důsledky se budeme potýkat i my. Zatímco lidé od jara řeší, kde vezmou na stále rostoucí ceny energií, korporace, které s energiemi podnikají, bohatnou. Prostý nárůst tržních cen jim přinesl zisky, o jakých se jim před válkou ani nesnilo. Jde přitom o zisky, o které se nemusely nijak zasloužit. Ale nejenom v energetice firmy bohatly. Rekordní zisky zaznamenávají díky nárůstu úrokových sazeb také banky. Proto se na úrovni Evropské unie a posléze i České republiky přistoupilo k tzv. dani z neočekávaných zisků (windfall tax). Daň je koncipována tak, aby postihla jen ty opravdu nadměrné zisky, které byly neočekávané a o které se korporace nezasloužily dobrým hospodařením, technologickými inovacemi či restrukturalizacemi. Proč další daň? Aby stát mohl lidem v krizi pomáhat, a nezadlužovalo to veřejné rozpočty více než je nutné, potřebuje stát další příjmy. Windfall tax nezatíží normální lidi, zaměstnance ani podnikatele, ani malé a střední podniky. Častá otázka je, proč výnosy z daně z windfall tax půjdou do státního rozpočtu a ne obcím? Protože pomoc lidem v čase energetické krize je na státu. Stát dotuje ceny energií v podobě zastropování cen. Navíc ze zastropování budou v příštím roce profitovat právě i obce, kraje a všechny veřejné instituce pod ně spadající. Windfall tax byla od začátku koncipována tak, aby získala státu peníze na účinné řešení energetické krize. A proč zdaňovacím obdobím není i rok 2022, kdy zisky vznikají? Na to je třeba se ptát našich koaličních partnerů z koalice SPOLU (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) v čele s panem ministrem Stanjurou. My jsme o to spolu s Piráty usilovali, ale koaliční partneři se obávali soudních sporů. Podle vyjádření předních ústavních právníků ale daň z neočekávaných zisků na rok 2022 nebyla protiústavní, a ostatně ji takto předvídalo i evropské nařízení. Na zisky z letošního roku by ale měl dosáhnout připravovaný institut solidárního příspěvku, který chystá Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ing. Hana Naiclerová, MBA poslankyně, členka rozpočtového výboru
Ohlédnutí za prvním rokem ve funkci poslankyně
Minulý rok v říjnu mě Vaše hlasy vynesly do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Získala jsem důvěru, které si moc vážím a dělám vše pro to, abych ji nezklamala. První rok utekl neskutečně rychle a je načase skládat první účty a podělit se o zkušenosti, které jsem v Poslanecké sněmovně získala. Daně a veřejné finance S panem ministrem financí Zbyňkem Stanjurou jsem se bavila o tom, jak v reálné praxi Finanční správy fungovalo přiznávání a vyplácení kompenzačních bonusů pro podnikatele zasažené protiepidemickými opatřeními státu. Bohužel, problémy s chováním Finanční správy vláda zdědila od vlády Andreje Babiše. Kromě toho jsme v koalici řešili novou podobu paušálního režimu daně z příjmů. Nově se zavádí určitá pásma, aby se vyrovnaly velké rozdíly mezi jednotlivými poplatníky, kteří jsou v tomto režimu. Pořád ale platí, že cílem paušální daně je pomáhat malým podnikatelům s administrativou. Byla jsem zpravodajkou návrhu novely zákona o mezinárodní spolupráci v oblasti správy daní. Svět se globalizuje, nabývají na významu platformy jako je Uber nebo Airbnb. Je potřeba zajistit, aby finanční úřady napříč státy Evropské unie spolu mohly efektivně spolupracovat a vyměňovat si informace. Návrh zákona prošel všemi třemi čteními a teď míří do Senátu. Kromě toho jsem byla zpravodajkou vládního návrhu, aby se prodloužilo snížení sazby spotřební daně u nafty až do konce roku 2023. Pokud by návrh nebyl schválen, došlo by od 1. října k opětovnému nárůstu sazby spotřební daně z nafty, což by představovalo zdražení jak pro podnikatelské subjekty, tak pro domácnosti. Práce v regionu Nejvýznamnějším problémem v Prostějově, kterému jsem se věnovala, byla pátá změna územního plánu města. Součástí návrhu totiž byl plán města umožnit zástavbu pozemků u biokoridoru Hloučela, které se měly změnit na stavební parcely. Radnice ale po kritice ze strany veřejnosti a námitkách, které jsme podali, od myšlenky ustoupila. Otázka je, zda natrvalo anebo pouze dočasně před volbami. Teď musíme vývoj v lokalitě dál sledovat a je třeba dosáhnout toho, aby se návrh změny územního plánu změnil od základů. Zejména je nutné, aby ze změny územního plánu zmizela nová definice ploch smíšených obytných, která by v celé obytné části města umožnila takzvanou nerušivou výrobu. Po volbách jsem vyhlásila soutěž pro studenty základních a středních škol z Olomouckého kraje. Úkolem bylo napsání nejlepší eseje na témata související s politikou. Bylo pro mě zajímavé a poučné číst si zaslané soutěžní práce, vidět jak o politice přemýšlí žáci z druhého stupně základních škol, jak politiku vnímají jedinci o několik desítek let mladší… Děkuji moc všem za zaslané texty a děkuji učitelům, kteří studenty k zájmu o věci veřejné vedou. V květnu jsme vybrali nejlepší práce a během června jsem studentům předala jako výhru kvalitní sluchátka, monitor a poukázky do knihkupectví. Práce ve výborech Letošní léto bylo v mém petičním výboru ve znamení konfliktu v rámci úřadu Veřejného ochránce práv. Ombusman Křeček na konci června odebral agendu své zástupkyni Monice Šimůnkové. Bohužel Křeček nedokázal svůj bezprecedentní krok vysvětlit. Jeho samotného přitom za nekompetentnost kritizují akademici, neziskové organizace i Evropská komise. Navrhla jsem, aby Petiční výbor Poslanecké sněmovny vyzval ombudsmana k vrácení agendy Monice Šimůnkové. Bohužel, vůle většiny petičního výboru byla jiná, a tak bylo přijato pouze alibistické usnesení, že výbor vzniklou situaci bere na vědomí. Paní Šimůnková posléze na svůj post zástupkyně ombudsmana rezignovala a v současnosti se hledá její nástupce. Vaše Hana Naiclerová
Jak šel čas s Černoškovým olympijským centrem…
2014 – všichni lídři kandidujících stran a hnutí před volbami do zastupitelstva města Prostějova svorně tvrdí – koupaliště na Kostelecké zvané “Jednička” zachováme, mezitím probíhá demolice toho původního. 2015 – čeká se na dotaci pro výstavbu koupaliště, ale také přichází první zmínka o chuti pana Černoška postavit v Prostějově z dotací MŠMT Národní olympijské centrum. Zastupitelstvo odsouhlasilo založení spolku Prostějov olympijský, jehož členy jsou Statutární město Prostějov, Olomoucký kraj a spolek Tenisový klub Prostějov. O umístění haly na ploše bývalého koupaliště zastupitelstvo nerozhodlo. Rada města obešla zastupitelstvo smlouvou o výpůjčce těchto pozemků na 99 let. Využila díru v zákoně a upřela tak zastupitelstvu právo rozhodovat o majetku města.Záměrně nebylo dodrženo rozhodnutí zastupitelstva a do představenstva tohoto spolku jsou zvoleni pouze soukromé osoby sami za sebe a nikoliv jako zástupci právnických osob, tak jak by to mělo být. Miroslav Pišťák, PhDr. Miroslav Černošek, Ph.D. a Ing. Jiří Rozbořil tak mají rozhodovací pravomoci pouze sami za sebe. 2016 – Na popud prostějovské opozice se stanovy spolku Prostějov olympijský upravují, členy orgánů spolku se stávají právnické osoby a neomezená pravomoc fyzických osob končí. Rozhodování dvou členů spolku se vrací do rukou zastupitelstev a statutárního orgánu města a kraje.Spolek Prostějov olympijský také v tomto roce podává první žádost o dotaci a na základě podnětu, že jsou v žádosti uvedeny lživé údaje, je žádost stažena. Koncem roku se za nepřiměřeného rizika rozjede stavba Národního olympijského centra, bez studie proveditelnosti, udržitelnosti a bez přidělené dotace. Únor 2017 – v Praze na MŠMT jsou za přítomnosti zástupců členů spolku Prostějov olympijský a odboru sportu MŠMT předem lajnovány pravidla ještě nevypsaného dotačního programu tak, aby proti zvyklostem byly zpětně financovány z dotace již prostavěné náklady na toto sportoviště. Duben 2017 – Spolek Prostějov olympijský si půjčuje od neziskového spolku Tenisový klub Prostějov 23 mil na ústní půjčku, aby měl peníze na zaplacení alespoň části prostavěných nákladů, dodnes není jasné odkud se peníze ve spolku vzaly a kdo je tajemným věřitelem v pozadí. Květen 2017 – Pan Černošek sděluje světu, že v této hale si “Franta nezačutá”, není tedy pravda, že hala bude sloužit veřejnosti nebo dětem pro různé sporty, jak se dlouho tvrdilo. Bude to prý pouze tréninková hala pro tenis a někdy se tomuto do výčtu přidává basket a volejbal, někdy zase ne. Hala každopádně nesplňuje parametry pro pořádání mezinárodních turnajů různých sportů, je nižší, kratší a užší, než je třeba.Na konci roku město zdarma převádí pozemky na spolek, aby byla splněna podmínka dotace z MŠMT na výstavbu haly a zaplatí, ač nemusí, namísto stavebníka ze své vlastní kasy nutné parkoviště v hodnotě 8 mil Kč pro splnění podmínek povolené stavby. Město se také rozhodne vykácet 34 vzrostlých stromů na tomto pozemku při budování infrastruktury k této stavbě. Únor 2018 – Dostává se mi z MŠMT do rukou spolkem Prostějov olympijský utajovaná studie proveditelnosti tohoto projektu, jež byla součástí jejich žádosti o dotaci.Z ní vyplývá, že na provozu této haly se budou rukou společnou podílet členové spolku a že město i kraj s tím počítají ve svých finančních plánech. Zastupitelstva obou subjektů však o tom neví. Náměstkyně Hemerková na můj dotaz jak to tedy je, tvrdí, že je to tam napsáno jen tak, že to je studie aby to nějak vyšlo a že provoz bude hrazen z dotací z MŠMT. Červen 2018 – krajské zastupitelstvo schvaluje každoroční příspěvek na provoz centra 1,3 mil Kč, u Prostějova je tento každoroční příspěvek 600 tis Kč. Najednou tedy z nulových nákladů pro město Prostějov se tu klube závazek na deset let dopředu. A jak to bude dál? Zřejmě nebude z čeho ústní půjčku tajemnému věřiteli splatit, protože spolek negeneruje zisk.Až po 10 letech udržitelnosti projektu, aby se nevracela získaná dotace, přijde teprve pro věřitele ten pravý čas. Učiní splatnou půjčku, na kterou nebudou peníze a pošle spolek do insolvence.Pak se najde nějaký zachránce. Dobře víme, že to bude muset být tenista, protože na jiné sporty je hala nepoužitelná. Dotovaný majetek placený z veřejných peněz na úkor obyčejných sportovišť pro naše děti tak spadne do klína nějakému podnikateli. Kdo to asi bude, nevíte? Hana Naiclerová
Amnézie na radnici
Musím reagovat na prohlášení náměstkyně Hemerkové a paní primátorky Raškové na téma nelegální podpory mládežnického hokeje v Prostějově o tom, že nikdo, ani ony, nic o exekucích spolku a jeho finančních problémech neví, nevěděly a hlavně konaly v dobré víře pro ty naše prostějovské děti. Není pravda, že nikdo nic nevěděl. Naopak, moc dobře všichni radní věděli, jak se věci mají, a jen se vymýšlel systém, jak nefunkční spolek udržet nad vodou a přitom mít naprostou kontrolu nad přímým tokem dotačních peněz do vybraných dodavatelských společností spolku. Namátkou jmenujme třeba FTL nebo Domovní správu, kde má město svůj podíl, nebo je vlastní. Tudíž inkasuje částečně nebo úplně jejich zisk a má tam své volené placené zástupce. Zpětně jsem zjistila, že v zápise ze zastupitelstva 19. 2. 2013 lze najít informaci, kde náměstek Mgr. Jiří Pospíšil popisuje systém, jak budou obcházeni věřitelé spolku a jak bude zajištěno, aby na peníze nedosáhl exekutor. Takto bylo postupováno až do roku 2017. V únoru 2017 jsem paní primátorku před konáním zastupitelstva upozornila na aktivní exekuce tohoto spolu a hrozbu, která visela ve vzduchu. A to, že exekutor prostřednictvím přikázání pohledávky může přidělené peníze spolku zabavit ihned po schválení zastupitelstvem. Jaké bylo mé překvapení, když paní primátorka obratem písemně odpověděla “informace máme, dotace nedostávají v hotovosti, proplácíme faktury (myšleno napřímo vybraným dodavatelům služeb). Takto je už několik let postavena smlouva.” Během následujícího jednání zastupitelstva, přišel městu přípis, že exekutor zabavuje schválené dotace tomuto spolku. Jen díky souhře náhod a zpoždění v programu, nebyly v tuto dobu dotace pro tento spolek koaliční většinou schválené a věc byla odložena. Můžete si myslet, že to všechno přece mělo smysl, protože se tak konalo v dobré víře pro naše děti. Opak je však pravdou. Úpadek mládežnického hokeje byl natolik zřejmý a děsivý, že pár rodičů se spojilo a založilo spolek nový. Založený na zkušenostech z hokejové reprezentace, na odpovědnosti, na nadšení několika lidí, kteří mají opravdu zájem tento sport děti naučit a obětovat nezištně svůj volný čas. V kuloárech proudí informace, jaké miliony přes účetnictví zkrachovalého spolku LHK Jestřábi Prostějov pluly a zvolna mizely. Sám insolvenční správce popsal účetnictví spolku těmito slovy: “V účetnictví existují zásadní nesrovnalosti, že jsou dány důvody pro vstup státního zastupitelství do řízení. Institut oddlužení je primárně určen pro sociální a ekonomický restart fyzických osob, tohle probíhající insolvenční řízení se vzhledem k okolnostem a charakterem velmi blíží “nekonsensuální” reorganizaci proti vůli věřitelů.” Co víc k tomu dodat?
Chovejme se k Prostějovu tak, jako bychom jej nezdědili po našich předcích, ale vypůjčili od svých dětí
V dnešní době máme spoustu možností jak lidem ve městech usnadnit či zpříjemnit život a při zajištění pracovních příležitostí je dále rozvíjet. Když nakoukneme do historie našeho města, vidíme jej jako vzkvétající osadu s právem výročního trhu, které i přes nepřízeň osudu během husitských válek či třicetileté války nám zachovalo spoustu krásných architektonických skvostů. Slyšíme značky jako Wikov – Wichterle, Kovářík, Rolný, Nehera, Oděvní průmysl, kdy se v průběhu 19. století Prostějov přeměňoval na jedno z největších a nejvýznamnějších měst na Moravě. Když ale znovu otevřeme oči, stojíme teď před II. změnou územního plánu města Prostějova, kde nejdiskutovanější změnou je úprava plochy podle přání firmy Manthellan, která nám slibuje v těsné blízkosti našeho historického centra a zároveň pár desítek metrů od stávající Zlaté Brány postavit obří obchodní centrum, přičemž nějak opomene ve svém projektu zachovat kulturní sál. Tento projekt však ekonomickou udržitelnost nikdy nesliboval a byl označen odbornou firmou jako vysoce rizikový. Smlouva Manthellanu s městem, která byla v uplynulých letech neustále znevýhodňována pro naše město dalšími dodatky, byla nedávným rozhodnutím okresního soudu označena jako neplatná v celém rozsahu. Bylo řečeno, že není ani v zájmu jeho občanů. Zcela nepochopitelně se město proti tomuto, pro ni osvobozujícímu rozsudku odvolalo, ruku v ruce s Manthellanem, ke krajskému soudu. Proč? Qui bono? Komu ku prospěchu? Máme teď tedy mezidobí, než rozhodne krajský soud. Město však tryskem spěchá prosadit do územního plánu požadavky Manthellanu i přes nesouhlasné postoje zúčastněných odborných autorit i přes sdělení soudu, že smlouva není v zájmu jeho občanů. Ptám se, proč? Kdo je město? Proč nám bude na ploše kdysi židovských uliček bagrováno do hloubky 10 metrů a vyvezeno přes 25 tisíc nákladních aut zeminy, které projedou našimi ulicemi a znečistí už tak nedýchatelné ovzduší. Je to proto, že kšeft s pozemky je cenný artikl? Ve Smlouvě jsou pozemky k odprodeji Manthellanu slíbeny za třetinovou cenu. Společenský dům padne, ale postaví se nový? Kde naše děti budou mít maturitní plesy, kde budou taneční, kde budou vyprodané koncerty? Kostel Povýšení svatého Kříže v sousedství, kde dříve stála obranná tvrz s kostelíkem svatého Kříže prošel mnoha pohromami, od husitských válek, přes válku třicetiletou až po kompletní vyhoření. Teď ho s tímto projektem při rozsáhlém bagrování této lokality čeká nestabilita v podobě problémové tlakové betonové injektáže, která navždy a nevratně pohřbí historii podloží kostela a jeho blízkého okolí a to nemluvě problémech s rozkolísanou hladinou podzemní vody, na což poukazuje nejeden odborný posudek, který město vytrvale ignoruje. Bude spodní voda k rozhodnutí našich radních shovívavá? Dovolím si parafrázovat slova slavného prostějovského rodáka pana dr. Jaroslava Mathona, který Prostějov popsal jako “Velkou hanáckou vesnici. Z jara bledě zelenou, vlnící se v létě zlatem bohatých klasů, na podzim se halící v tmavohnědý šat zoraných polí, po kterých se válejí husté mlhy, a v zimě se stkvící stříbrem sněhového povlaku. Město samo rozloženo jest jako pavouk dlouhými předměstskými ulicemi v zeleni rozsáhlých zahrad a stromů. Pouze staré město, toto historické jádro moderního Prostějova, jich postrádá. Z jeho středu vystupuje obří prázdná krabice, hlásajíce vzkaz z minulosti a naděje v budoucnosti, že na radnici města Prostějova budou rozhodovat takoví lidé, pro které je práce ve prospěch jeho obyvatel ctí…. V minulém století byl Prostějov pro svou orientaci na textilní průmysl označován jako “město módy” snad se v budoucnu nestane “městem duchů”. Přála bych si, aby se na náměstí vrátil život, aby drobné obchody prosperovaly a obří řetězce jim nebraly zákazníky. Naše město nepochybně potřebuje investory, ale je na nás, abychom si vybrali dobře. A to nejen kvůli nám, ale kvůli našim dětem.
Chceme z minulosti převzít oheň, nikoli popel!
Všichni ji známe, šedá budova hrdě vystupující za vojenským plotem, symbolizující naši nedávnou minulost. Kdy český národ byl hrdý na svou armádu. Psal se rok 1911 a původní stará kasárna, která stála na náměstí T. G. Masaryka, uvolnila místo nové, naší současné radnici a přesunula se do ulice Jezdecká. Píše se rok 2015 a z naší radnice zní: “Zbouráme jezdecká kasárna!” Dnes jsem tam byla… a po technické stránce je budova v naprostém pořádku, suché zdi, suché krovy a neporušená statika. A proto se ptám: “Proč město nejednalo s péčí řádného hospodáře? Proč se z jezdeckých kasáren stalo doupě bezdomovců? Kdo dopustil jejich devastaci vandaly? Jak je možné, že jezdecká kasárna byla několik let kontrolním bodem městské policie a přesto tam došlo k takovým škodám. Cui bono? Komu ku prospěchu?” Nereálný termín pro seriózní návrhy na využití jezdeckých kasáren končí 31. 3. 2015. Radnice požaduje investora a ekonomickou analýzu projektu. Ve svém návrhu nové multifunkční haly však radnice ekonomickou analýzu ani provozní náklady nezmiňuje. Proč? Proč se nikdo nezeptá občanů co tam vlastně chtějí? Dovedu si zde představit domov pro seniory, vždyť čekajících zájemců zde máme více než 400 a naše město stárne. Ukažme, že se dokážeme postarat o generaci, která zde tvořila hodnoty. Nebo sociální, vzdělávací a rehabilitační centrum pro děti z Prostějova a okolí, či startovací byty, místa je zde dost zároveň i na sportovní halu. Proč není vypsána soutěž na využití atraktivního prostoru téměř v centru města pro jeho rozvoj, ale je rozhodnuto o nás bez nás, že zde bude stát nová multifunkční hala pochybné architektonické hodnoty, která zabírá svou parkovací plochou velkou část využitelné plochy téměř v centru města. Obracím se na všechny Prostějovany, kterým to není jedno. Připojte se k nám! A bojujme společně za odkaz našich hrdých předků. Postavme se diktátu peněz. Kdy na jedné straně lehce najdeme 250 milionů na stavbu multifunkční haly s diskutabilním využitím a na straně druhé nenajdeme peníze na architektonickou soutěž na využití této plochy. Odsuňme demolici a dejme šanci architektům, protože jezdecká kasárna si to zaslouží…
Devizové intervence – nutnost nebo útok na naše kapsy?
Předvánoční devizové intervence ČNB, kdy byla oslabena koruna vůči euru na 27 Kč za euro, překvapily nejednoho z nás. Bylo to však takové překvapení, když již ke konci loňského roku byla snížena základní úroková sazba ČNB na technickou nulu 0,05%? Bylo přece jasné, že bankéři nemůžou jít do záporných čísel, takže není kam jít touto cestou dál, aby dostáli svému zákonnému mandátu, a to péči o stabilní cenovou hladinu. Po vyčerpání tohoto monetárního nástroje se tak nabídl jediný další možný, a to devizové intervence, které byly předkládány bankovní radě ke schválení během tohoto roku a až napotřetí byly schváleny. Je opravdu deflace, tedy pokles cenové hladiny pro nás hrozbou? Pokud sledujeme meziroční nárůst inflace v ČR, která je v současné době na hodnotě 0,9 % s neustále klesající tendencí, byli bychom při nečinnosti měnové politiky ČNB celý příští rok v deflaci. Jsem toho názoru, že je tedy určitě lepší nastartování ekonomiky oslabením koruny s efektem navýšení objemu exportu, ikdyž se zpožděnou reakcí, která bude mít za následek nárůst zakázek, investic a růst zaměstnanosti, než stagnaci trhu a snížení investic se zmrazením či snížením pracovních míst při setrvávání v deflaci. Myslím si, že ačkoliv z krátkodobého hlediska je dopad devizové intervence ČNB na obyvatelstvo nepříjemně citelný v oblasti zdražení dovážených komodit, z dlouhodobého hlediska je to cesta pro tolik očekávaný hospodářský růst.
K výsledku prezidentských voleb
Volila jsem samozřejmě Petra Pavla. Jsem moc ráda, že volby dopadly tak dobře. Svědčí to o tom, že pravda, důstojnost, respekt a pokora mají stále v naší společnosti převahu. Vrátili jsme srdce na Hrad. Kampaň poslance Babiše mi připadala příšerná, poslanec Babiš a jeho lidé bez skrupulí strašili lidi. I malé děti ve školách začaly mít strach z války. To vše kvůli neuvěřitelným ambicím jednoho oligarchy. Je správné, že většina občanů se zastrašit nenechala. Pokud jde o přímou volbu prezidenta: před lety byla schválena, protože po ní byla značná společenská poptávka. Sice vidíme, že prezident se silným mandátem je něco, co v ústavním systému vytváří určité problémy, ale změnu volby na nepřímou volbu vnímám jako velmi nepravděpodobnou. Mimo jiné i proto, že občany prezidentské volby velmi zajímají, o čemž svědčí vysoká volební účast. Doufám, že lidé začnou ve velkých počtech hodin i k jiným typům voleb, které jsou neméně důležité. Už příští rok nás čekají hned troje volby.