Předvánoční devizové intervence ČNB, kdy byla oslabena koruna vůči euru na 27 Kč za euro, překvapily nejednoho z nás. Bylo to však takové překvapení, když již ke konci loňského roku byla snížena základní úroková sazba ČNB na technickou nulu 0,05%? Bylo přece jasné, že bankéři nemůžou jít do záporných čísel, takže není kam jít touto cestou dál, aby dostáli svému zákonnému mandátu, a to péči o stabilní cenovou hladinu.

Po vyčerpání tohoto monetárního nástroje se tak nabídl jediný další možný, a to devizové intervence, které byly předkládány bankovní radě ke schválení během tohoto roku a až napotřetí byly schváleny.

Je opravdu deflace, tedy pokles cenové hladiny pro nás hrozbou? Pokud sledujeme meziroční nárůst inflace v ČR, která je v současné době na hodnotě 0,9 % s neustále klesající tendencí, byli bychom při nečinnosti měnové politiky ČNB celý příští rok v deflaci.

Jsem toho názoru, že je tedy určitě lepší nastartování ekonomiky oslabením koruny s efektem navýšení objemu exportu, ikdyž se zpožděnou reakcí, která bude mít za následek nárůst zakázek, investic a růst zaměstnanosti, než stagnaci trhu a snížení investic se zmrazením či snížením pracovních míst při setrvávání v deflaci.

Myslím si, že ačkoliv z krátkodobého hlediska je dopad devizové intervence ČNB na obyvatelstvo nepříjemně citelný v oblasti zdražení dovážených komodit, z dlouhodobého hlediska je to cesta pro tolik očekávaný hospodářský růst.